Dvě noci ve spacáku na zemi a téměř dvacítka kilometrů v nohách. Až takovou oběť přinesla výprava Šošonů na Vysočinu k polapení Zelené příšery. Už jste někdy sháněli v rychlíku plném cestujících dýmku či fazoli? A kdy jste naposled čistili zoubky svému spolužákovi či zpívali ukolébavku některé z třídních krásek? Jenže Šošoni všechny záludnosti zvládli bravurně a uprostřed druhé noci se odvážně ponořili do temnot hustého lesa, území obávané obludy. Vedli si opravdu skvěle, byli stateční a mazaní, úspěch se přesto nedostavil. Zlá příšera unikla a místo měšce plného peněz po sobě krom odpudivého zápachu zanechala jen psaní ukryté v kořenech stromů. Ale abyste si nemysleli, že naše velká expedice byla jen o příšeře. Šošoni mimo jiné navštívili záchrannou stanici pro živočichy v Pavlově, pohladili si sovičku, srnečku a lišáka Lukáška, seznámili se s vydrami a spoustou jiných zvířátek. Poznali krásy přírody Posázaví, naučili se sbalit si věci, připravit jídlo, pomoci kamarádovi. Asi stokrát jsme přestupovali, zabloudili v lese, vyfotili se u dva tisíce let starého tisu, svezli se patrovým vlakem a Šimon prodal Elišku za dvacet korun úplně cizí paní. A měšec? Ten za námi nakonec dorazil sám až do třídy. Sice bylo před tím ještě třeba rozšifrovat náročný klíč, ale to Šošoni zmákli s přehledem. Zelená příšera se od té doby neozvala. Buď pukla zlostí, nebo vyhlíží své další oběti. Nejste náhodou na řadě vy? 🙂

« ‹ z 5 › »