Adaptační kurz aneb Jak jsme se vydali na Cestu z města
Na Joklíkovi je už tradicí, že se všechny třídy šestého ročníku účastní třídenního adaptačního kurzu.
Letos jsme ale do našeho kurzu vnesli něco nového.
Nebyl to pěší přesun do Čeložnic, který mnozí vzali úprkem a někteří dokončili s vypětím sil, a ani nadupaný program zaměřený na seznámení, navázání vztahů a spolupráce napříč všemi třídami.
Na žáky a jejich učitelky čekala zbrusu nová Lesní pedagogika. Žáci se dozvěděli, jak pracují lesníci, mohli si osahat rohy a parohy a především zjistili, „že srnec není jelen“. Děti se na pokyn pana lesníka proměnily v mladé smrčky v lesní školce, ve staré dřevo, v oplocenku, která chrání malé stromky ve školce, nebo v divoká prasata, která překonávají oplocenku, aby se mohla napást malých jehličnanů. Jistě nemusím dodávat, že zejména proměna v divoká prasata žáky bavila nejvíc a právě výkřik pana lesníka o „špatném praseti“ rezonoval ten den kurzem.
Kromě předem domluveného programu si zaimprovizovali i samotní žáci a připravovali po oba večery scénky, jejichž účast paní učitelky zaplatily dočasnou ztrátou sluchu.
Právě pochod pěšky tam a zpět, zmiňovaná přednáška lesníků a pobyt převážně v přírodě mimo komfort pokojíčku naplnily heslo letošního adaptačního kurzu a žáci skutečně podnikli pomyslnou „Cestu z města“.
Gabriela Žáková